Do propasti lanovkou (Aven Armand, Francie)

Autor: Karel Drábek | 12.12.2019 o 8:26 | Karma článku: 0,00 | Prečítané:  223x

Aven je typ úzké propasti, často se vyskytuje v krasové oblasti jv Francie. V podstatě jde o komín, který v hloubce ústí do větších prostor.

Aven Armand najdeme na jihu Francie mezi městy Meyrueis a Sainte-Enimie ve francouzském departementu Lozère. Samotná jeskyně se nachází na území obce Hures-la-Parade. Aven Armand je jednou z mnoha jeskyní a propastí v této oblasti. Jeskyně se vytvořily v mohutných vrstvách druhohorních vápenců. Jednotlivá patra odpovídají postupnému zařezávání vodních toků a jsou mezi sebou a povrchem spojena propastmi. Své jméno získala jeskyně po svém objeviteli Louisi Armandovi, který ji objevil 19. září 1897.

Velmi podobná je situace ve Slovenském krasu. Vývoj jeskyní reaguje na zahlubování vodních toků.

Jeskyně Aven Armand je známá především svým lesem 400 stalagmitů, z nichž některé dosahují výšky až 30 m. Tyto stalagmity jsou jedněmi z nejvyšších na světě. Hlavní jeskynní dóm se nalézá v hloubce 100 m pod povrchem, je 110 m dlouhý, 68 m široký s průměrnou výškou 45 m.

Schema jeskyně Aven Armand. 

Práce na zpřístupnění jeskyně začaly 1. června 1926 a po vykopání 208 m dlouhého přístupového tunelu byla jeskyně otevřena pro veřejnost 11. června 1927. V současnosti návštěvníky dopravuje do jeskyně lanová dráha. Návštěvníci se dostanou do velkého dómu, z pokračování propasti ovšem vidí jen vstupní otvor druhé šachty. Ta je 87 m hluboká, dno je zavalené kameny a hlínou.

Jeskyně je pověstná unikátní krápníkovou výzdobou. Na stropě je jen málo stalaktitů, zato ze země vyrůstají vysoké stalagmity. Vypadají jako složené z plochých desek. Vysvětluje se to tím, že kapky padající z velké výšky jsou během pádu odplyněny a krystalizace uhličitanu vápenatého začíná již během letu kapky. Na tvar stalagmitů pak má vliv i kapilarita. Na průměr desek má vliv i sezńní změna přítoku vody.

V jeskyni a v jezírkách žijí drobní korýši, pavouci a hmyz. Jedná se o specifický jeskynní ekosystém, mnoho druhů se vyskytuje jen zde nebo v několika blízkých jeskyních.

Na způsob osvětlení je možné mít více názorů. Změna barev je sice efektní, ale celkový dojem spíše narušuje. Při fotografování jsem se tomuto módnímu nesmyslu snažil co nejvíce vyhýbat.

Původní vstup, kterým se do jeskyně dostali její objevitelé

Na stropě jeskyně je jen minimální krápníková výzdoba

30 m vysoké stalagmity 

Tomu se říká bohatá krápníková výzdoba

To černé uprostřed je ústí spodní šachty. Od objevu jeskyně se nepodařilo proniknout dál.

Čistý uhličitan vápenatý je bílý. Hnědé a červené barvy způsobuje příměs železa

Stalagmity zde stále rostou

Je to zde opravdu velké

Některé stalagmity mají tvar ohromných sloupů

Vše vytvořily kapky vody

Detail stalagmitu. Jde vlastně o drůzy kalcitu

Jedno z několika jezírek, ve kterých žijí drobní korýši

Zde sloupovité stalagmity teprve začínají růst

Krápníkové vodopády na stěně jeskyně. Podobné jsou i na Slovensku a v Čechách

Sintrové záclony. Změny barvy ukazují na změny obsahu železa 

Povrch krasové planiny - světlá místa jsou porosty kavylu

Kaňon Tarn - vodorovně uložené vrstvy vápenců

Kaňon Tarn

Velké množství fotografií může být nudné. Proto jsou další fotografie v přiložené galérii 

Kresby jsou přejaty z Radim Kettner, Všeobecná geologie III, nakl. ČSAV, Praha 1954

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Stĺpček Petra Schutza

V pamäti zostane len kolaborácia so Smerom

Na takú kombináciu reálií by neprišla ani umelá inteligencia.

Zomrel prvý taliansky pacient infikovaný koronavírusom

Ide o prvého Európana, ktorý koronavírusu podľahol.


Už ste čítali?