Chráněná krajinná oblast Slavkovský les rozhodně nepatří mezi nejnavštěvovanější. Vystupuje příkře nad údolí Ohře a nad Tachovskou brázdu. Území je většinou zalesněné, převládají zde smrkové lesy. Významná jsou rašeliniště s porosty borovice blatky a typickými druhy rostlin. Od jihozápadu k severovýchodu se táhne nesouvislý pruh hadců, na které jsou vázány specifické druhy rostlin. U Horního Slavkova se těžily rudy cínu, olova a wolframu. Na starých haldách lze dosud najít řadu zajímavých minerálů. Z oblasti Kladské k dolům byla vedena voda, která byla nutná pro úpravu rud.
Třetihorní sopečná činnost, při které vzniklo mimo jiné České středohoří a Doupovské hory, se projevila i zde. Vznikly některé drobné sopky – příkladem může být Uhelný vrch. Posledními dozvuky sopečné činnosti jsou vývěry minerálních vod a výrony oxidu uhličitého. Jde o dvě rozdílné oblasti – v Karlových Varech a okolí jsou to horké nebo teplé prameny, které mají svůj zdroj v hloubkách 2 – 3 km. Z těchto pramenů se sráží tvrdý uhličitan vápenatý ve formě aragonitu.
Prameny kolem Mariánských lázní, lázní Kynžvartu a další v jižní části Slavkovského lesa jsou studené proplyněné kyselky. Dešťová voda proniká do malých hloubek – 50 – 100 m. Zde se do ní dostává oxid uhličitý (a někdy i po zkažených vejcích zapáchající sirovodík), který stoupá z větších hloubek. Složení minerálek se mění podle toho, jaké minerály se do kyselky dostanou z okolních hornin. Kolem vývěrů minerálních vod jsou časté výkvěty solí.
Minerální prameny ve zdejších lázních jsou buď upravené přírodní vývěry, nebo je minerální voda podchycena vrtem, kterým je také vyvedena na povrch. V přírodě jsou vývěry minerálních vod často nenápadné, prozradí se jen unikajícími bublinkami oxidu uhličitého v potůčku nebo ve studánce.
Na přírodní vývěry se můžeme podívat na naučné stezce Smraďoch. K naučné stezce se dostaneme z parkoviště, které je u silnice Mariánské Lázně – Prameny (5,4 km od Mariánských lázní) 160 m za lesním hotelem Nimrod. Od parkoviště vedou dvě cesty – přímá pro pěší a jen o něco málo delší cesta pro tělesně postižené. Na začátku naučné stezky se obě cesty opět spojují. Vlastní naučná stezka patří mezi naše nejkratší – má délku pouhých 76 m a 2 panely. Celá vede po vyvýšeném dřevěném můstkovém chodníku.
Z chráněného území - lesního vrchovištního rašeliniště je zpřístupněna pouze malá část. Nápadný je zde suchopýr, který roste na vlhké, rozbahněné půdě. Voda je nadržena v několika malých jezírkách. Zelené jezírko má svoje jméno od chumáčů zelených řas. Všude ve vodě jsou bubliny oxidu uhličitého. Ten ostatně na několika místech vyvěrá se zřetelným syčením. Půda je místy pokryta bílými povlaky solí. Jsou tu i vývěry suchého oxidu uhličitého. Část území je
Za bezvětří tu v přízemní vrstvě může dojít k nahromadění oxidu uhličitého. Pro ptáky a drobné živočichy tak vznikne smrtící past. Lidem takové nebezpečí nehrozí.
Název Smraďoch je naprosto přiměřený. Mimo oxid uhličitý zde vyvěrá i nepatrné množství sirovodíku. Naprosto však stačí k tomu, aby celé území bylo zdaleka cítit po zkažených vejcích.
Minerálky se na Smraďochu nenapijete. Je jí sice dost, ale vzhledem připomíná spíše vodu z louží. Pokud však máte žízeň a chcete ochutnat zdejší minerálku, vydejte se po turistické značce k blízké Farské kyselce. Cesta je upravena i pro tělesně postižené. Minerální pramen je jímán mělkou studnou, přebytečná minerálka odtéká strouhou, ve které se tvoří okrově zbarvené usazeniny solí železa. Farská kyselka patří mezi nejchutnější minerální vody v této oblasti.
Lidé se tu bát nemusí, ale pro malé živočichy mohou být vývěry oxidu uhličitého smrtící pastí
Za sucha se kolem vývěrů oxidu uhličitého objevují výkvěty solí
Většinou jde o síran sodný (Glauberova sůl)
Před ochutnáním varuji - sůl má projímavé účinky
Vrstvička soli je jen několik mm silná
První déšť sůl rozpustí a spláchne
V jezírkách jsou vývěry nápadnější
Příliš zasolená půda rostlinám škodí
Z pramenů se usazuje železná ruda - limonit
Na krajích jezírek jsou trsy ostřic a suchopýr
Terén je místy neprůchodný
Jezírka a mokrá místa zarůstají rašeliníkem od okrajů
Po dešti se všechny prohlubně zaplní vodou
Dřívější pokus o odvodnění se naštěstí nepovedl
Rostou zde jen rostliny, které snesou kyselou, vlhkou půdu
Na břehu je vidět, jak kolísá hladina vody
Mezi řasami probublává oxid uhličitý
Jezírko je asi 1 m hluboké, ale s velkou vrstvou rašeliny na dně
Barva řas dala jméno jezírku - "Zelené"
Bublinky ukazují, že oxid uhličitý uniká po celé ploše
Voda je vlastně minerálka
Jeden ze silnějších vývěrů
Život v minerálce řasám zjevně vyhovuje
Abstraktní umění vytvořené přírodou
V čisté vodě je vidět dno jezírka
Trochu fotografický podvod - jezírko je menší, než se zdá
Kolik asi oxidu uhličitého tady volně uniká?
Do této části cesta nevede
Vzniká tu vrstva limonitu - bahenní rudy
Na takových místech získávali naši předkové rudu železa
Na slunci hladina jezírka opalizuje
Detail vysychající části
Veřejnosti je zpřístupněná je část území. Zbytek je ponechán bez lidských zásahů
Pramen Farské kyselky - doporučuji ochutnat
Minerálka z Farské kyselky je vyvedena do umělého výkopu
Rosnatka okrouhrolistá - rosička okrúhlolistá zde místy vytváří souvislé porosty
S travertiny, které jsem ukázal v minulém článku, má Smraďoch společné pouze vývěry minerální vody s oxidem uhličitým. Vše ostatní je jiné, vlastně lze konstatovat, že dokonce opačné.
Obě lokality patří mezi chráněná území.
